Historie Kávy

Kávovník nebo přesněji Coffea Arabica a Coffea Canephora (robusta) a původní divoce rostoucí druhy kávovníku pochází z Etiopie - regionu Kaffa a Jižního Súdánu. Odhaduje se, že v Etiopii existuje 6 - 15 tisíc dědičně rostoucích odrůd kávy a mnoho z nich stále nebylo objeveno. První zmínky o kávovníku existují již z dob před naším letopočtem, ale konkrétnější zmínky získáváme přibližně od 6. století. V Etiopii jsou první zmínky o kávě spojené s kmenem Oromů, kteří nápoje a potraviny z kávovníku používaly při náboženských obřadech. Dodnes je v Etiopii káva úzce spjatá s kulturou v podobě kávového obřadu. Byť káva pochází původem z Etiopie, její kultura začíná v jiné zemi.

Pravděpodobně poutníci přenesli následně kávovník do Jemenu, konkrétně do přístavu Mokka, kde začaly vznikat první kávové plantáže, pod vedením jemenských farmářů a súfijských mystiků, kteří kávu využívaly pro náboženské účely. První seriózní záznamy o kávě, jakožto nápoji, pochází z 15. století pod názvem Quahwah (arabský výraz pro vařenou kávu), z něhož vznikl i samotný název káva. Káva se postupně stala z nápoje užívaného pro náboženské účely neodmyslitelnou součástí arabské kultury. Pro arabskou kulturu se stala káva velmi cenou komoditou a proto si tajemství pěstování kávy velmi střežili. Obchod s kávou se stal jejich cenným zdrojem obživy, obchodovali hojně s dalšími africkými zeměmi, ovšem vždy si dávali pozor, aby prodávali pouze zrnka bez dužiny a pergamenu, aby nebylo možné kávovník vypěstovat i jinde. 
Během 15. století přenesli poutníci kávové plody do Mekky a Mediny, kde následně začaly vznikat první kavárny

První seznámení člověka s kávou je opředeno mnoha legendami. Dle Oromů (kmene z Etiopie) první kávovník vyrostl ze slz boha Waaqa. Proto se kávovník používá dodnes při obřadech na jeho počest. Další etiopské kmeny mají své vlastní legendy, jedna z nejrozšířenějších je ovšem etiopská legenda o Kaldim z 9. století.
Kaldi byl pasáčkem koz a jednoho dne si všiml, že jeho stádo snědlo červené bobule, po kterém byly čilejší, než obvykle. Sám se rozhodl červené třešně ochutnat a také ho kávové třešně nabyly energií. Donesla kávové třešně a svou zkušenost místním Imámům, kteří začali vařit odvar z bobulí a díky tomu se mohli modlit celou noc. Jeden z Imámů byl proti této novince a vhodil kávové třešně do ohně. Rozlinula se příjemná vůně, díky níž uznal, že to nemůže být dílo ďábla, ale naopak, že se jedná o nápoj, který je hodný náboženským účelům. Následně na to se začala káva šířit díky poutníkům po celém arabském světě.

První nápoje z kávovníku byly připravovány odvarem z kávových třešní a kávových listů. Qishr (původní název z Jemenu) je nápoj, který se dochoval do dnešní doby pod názvem Cascara (neboli "slupka" ve španělštině).
Oromové také připravovali pokrm ve formě kuliček z rozmělněných kávových třešní a tuku, které jim sloužily jako rychlý zdroj energie při dlouhých cestách. V Etiopii se dodnes káva objevuje v mnoha receptech ať už v podobě pasty z másla a drcených kávových bobulí, nebo louhování listů, kůry nebo větviček kávovníku v mléce nebo třeba víno, které se v Etiopii vyrábí z kávovníku. V neposlední řadě se ze sušených listů kávovníku připravuje čaj s názvem kuti. 

Káva se dostala do Evropy v roce 1615 nákladní lodí do Benátek. Další století všechna káva prošla přístavem v Benátkách a následně putovala dál po Evropě. Káva stále získávala na popularitě, ale byla brána jako exotický nápoj z arabského světa. Proto dokonce papež Klement VIII. pokřtil kávu, aby se stala křesťanským nápojem a nebyla spojována pouze s Osmanskou říší. Společně s kávou přišly do Evropy i první kavárny. 
Kávová kultura se šířila přes Paříž, Vídeň až do Londýna.

počátkem 17. století se dostalo sedm zelených kávových bobulí do Indie, díky poutníkovi jménem Baba Budan. Brzy se je podařilo zasadit a rozmnožit a za tímto úspěchem nestojí nikdo jiný, než Sjednocená východoindická společnost, která založila nové plantáže na Jávě a Sumatře. Indonésie se následně stala hlavním vývozcem kávy. Zde začíná temná stránka produkce kávy, která je úzce spjatá s kolonialismem. Holanďané roku 1720 věnovali první rostlinky kávovníku Francouzskému králi Ludvíkovi XV., který si kávovník zasadil ve své botanické zahradě. Francouzi kávovník odvezli na své kolonie v Karibiku, kde brzy vznikne největší produkce kávy na světě. V průběhu 18. století se kávovníky rozšířily mezi Střední a Jižní Amerikou. Z kávovníku, který přivezli Francouzi do Střední Ameriky, vznikla odrůda s názvem Typica.

Poté, co vznikla odrůda Typica, se podařilo Francouzům vyšlechtit novou odrůdu, díky rostlinám, které se jim podařilo získat poblíž jemenského přístavu Mokka na ostrově Île Bourbon (dnes Réunion), díky tomu nová odrůda získala jméno Bourbon. Paradoxně musí bourbon díky Portugalcům urazit cestu do Brazílie, a zpět do Afriky, díky britským misionářům, než se konečně dostane do Keni okolo roku 1893. Od této chvíle se rozšířil kávovník po celém kávovém pásu a dostal se postupně do kolonií téměř všech evropských států.

Káva byla velmi cennou komoditou a její popularita v Evropě a po celém světě neustále rostla. První kávovary byly vynalezeny v 19. století. V roce 1901 vynalezl Angelo Moriondo, pražič kávy v baru Illini v italském Turíně, první komerční kávovar na espresso. Jeho přístroj znamenal průlom ve světě přípravy kávy, protože produkoval koncentrované espresso, které se podávalo v menším šálku. V roce 1906 vynalezl Luigi Bezzerra druhý, do jisté míry podobný kávovar na espresso. Tyto první stroje byly poháněny párou a musely se obsluhovat ručně. Moriondův kávovar byl ve skutečnosti tak známý tím, že se obtížně ovládal, že se mu přezdívalo "Divoká bestie". Přelom v kávové kultuře ovšem nastal v roce 1901, kdy Luigi Bezzera vynalezl nejznámější stroj na espresso.

Luigi Bezzera byl mechanik z Milána. Od června 1901 začal podávat žádosti o patenty s názvem "Inovace strojů na přípravu a okamžité podávání kávových nápojů" (patent č. 153/94, 61707, udělen 5. června 1902). Do roka po získání patentu navázal Bezzera obchodní vztah s Desideriem Pavonim, rodinným přítelem. V roce 1902 Pavoni koupil Bezzerův patent za částku, která údajně činila přibližně 10 000 lir (v přepočtu na dnešní peníze ~ 105 000 amerických dolarů). Zdá se, že Bezzera a Pavoni se dohodli, že obě jejich společnosti mohou pokračovat ve výrobě vlastních verzí víceméně stejné konstrukce. Ačkoli přesné podrobnosti jejich pracovního vztahu nejsou známy, na milánském veletrhu v roce 1906 byl na stánku nesoucím jméno Bezzera vystaven stroj nazvaný Ideale, který nesl odznak Pavoni (Bersten 1993). Ideale se měl stát prvním široce dostupným, komerčně úspěšným velkokapacitním kávovarem s tlakovou technologií.

Ve 20. letech 20. století vynalezla francouzská strojírenská společnost PENDOLIN první plně automatický kávovar. Tyto kávovary se ovládaly mnohem snadněji než stroje poháněné párou. Byly však příliš drahé a těžkopádné na to, aby je mohla používat většina lidí. Kávovar na espresso se stal běžnou součástí domácnosti až v 50. letech 20. století, kdy italská strojírenská společnost Gaggia zkonstruovala levnější, ale stále plně automatický kávovar na espresso. Kávovary Gaggia byly velmi úspěšné. Od 50. let 20. století až do současnosti se kávovary neustále zdokonalovaly a každým desetiletím se stávaly účinnějšími a uživatelsky přívětivějšími. Současně s espressem se vyvíjela i technologie přípravy filtrované kávy ať už je to french press z roku 1929, chemex, který vznikl v roce 1941 anebo jeden z mladších aeropress z roku 2005.